inst.jpg
facebook – kopie.jpg

15. O třech nejslavnějších mýdlech.

Pomalu končí léto a doba dovolených. Dovolené, cesty do dalekých krajů a na zajímavá místa. Až příště budete plánovat, kam se vydat, vzpomeňte si třeba na Sidon v Libanonu. I já doufám, že se tam někdy v životě podívám, neboť se zde nachází starobylá výrobna mýdla. Jeden z mých zákazníků mi odtud poslal tenhle pohled. Z místa na Vás dýchne historie, a jak se před stovkami let mýdlo vařilo můžete na vlastní oči spatřit v muzeu nedávno zřízeném ze starobylé fénicko-římské mýdlové manufaktury. Na světě jsou ale ještě další místa, kde se dodnes vyrábí mýdlo obdobně, jako před stovkami let. Mnoho se nezměnilo, umění výroby, postupy a tajemství se předávají z generace na generaci. V povídání o historii mýdla, jsem prolétla tisíce let a tisíce kilometrů a o těch několika nejdůležitějších místech a mýdlech, která se zde vyrábí, jsem se sotva letmo zmínila...
Muzeum mýdla - Sidon (Khan ElSaboun)
Muzeum mýdla - Sidon (Khan ElSaboun)
Muzeum mýdla - Sidon (Khan ElSaboun)
Muzeum mýdla - Sidon (Khan ElSaboun)
Tři slavná mýdla...Tato mýdla jsou prapředky všech mýdel a pochází z oblastí, kde se mýdlo zrodilo, má zde dlouhou tradici a vyrábí se tu nezměněnými postupy a ze stejných surovin od dob dávných nepřerušeně až dodnes. Tato tři mýdla nám přiblíží i technologii výroby, jak vlastně a z čeho mýdlo vzniká. S malými obměnami jde stále o ten samý postup. Tedy smíchání olejové fáze s alkalickou vodní fází, připravenou z vody a popela či nověji z průmyslově vyráběného hydroxidu. Tato směs se kratší či delší dobu zahřívá a míchá, následně odlévá, odpočívá a pak krájí a zraje. Den za dnem, rok za rokem, stovky a tisíce let. Není mnoho, co bychom ještě na tomto postupu mohli vylepšit.
Oblast Sýrie a Turecka je domovinou olivovníku, který se odtud rozšířil po celém Předním východě a Středomoří. Archeologické vykopávky dokládají produkci olivového oleje již v době 6000-7000 let př. n. l. v pohoří Karmel v Izraeli. Tam, kde se pěstovaly olivovníky a lisoval olej, vznikaly logicky i centra výroby mýdel, neboť surovinu je nejlépe zpracovávat v místě produkce. Dodnes je olivové mýdlo jedno z nejpopulárnějších mýdel vůbec. Je to tím, že ani v moderním mydlářství, kdy se téměř vždy olivový olej používá ve směsi s dalšími oleji, jej nelze bezezbytku nahradit jiným. Olivový olej je pro své vlastnosti a složení jednotlivých mastných kyselin zkrátka nenahraditelný.


Prvním místem, kam se ve svém povídání vrátím je Aleppo v Sýrii, zemi rozkládající se v jihozápadní části bývalé oblasti Mezopotámie, kde dále pokračovala výroba mýdla tím prapůvodním postupem, tedy vařením olivového oleje s alkalickou vodou, získanou filtrací přes dřevěný popel, následným přidáním oleje vavřínového a vymýváním hmoty slanou mořskou vodou. Mýdlo se zde vaří tradičně, a to jen v chladném období roku, tedy od listopadu do března až dubna. Je to ze dvou důvodů. Jednak v tomto období vrcholí sklizeň a zpracování jak oliv, tak plodů vavřínu. Druhým důvodem je chladnější počasí, při kterém se výroba daří lépe.
Jak se tedy přesně alepské, zvané také صابون غار حلبي  Sapun Ghar (doslova vavřínové mýdlo) vyrábí?
Celý process začne tím, že se v obrovské kádi smíchá voda s louhem. V určitou chvíli se přidá olivový olej a dalších 12 hodin se směs zahřívá párou. Pak se nechá stat. Další den se obsah kádě postupně za pomalého míchání a přidávání filtrovaného vavřínového oleje zahřívá. Směs je poté promývána vodou, aby se odstranily veškeré přebytečné alkalické substance. Výsledná mýdlová hmota je potom ve stejnoměrné vrstvě odlita na podlahu a povrch uhlazen. Když ztuhne, je pomocí speciálních kráječů ručně rozkrájena na jednotlivé kostky. Každou kostku poté dělník orazí razítkem s logem mydlárny. Mýdla jsou kostku po kostce oddělena, a ve sklepích s klenutými stropy vyrovnána v řadách do výše tak, aby mezi nimi vznikly prostory umožňující cirkulaci vzduchu a rovnoměrné zrání trvající 9 měsíců. Po tu dobu zde bez přístupu slunce mýdlo pomalu oxiduje a jeho zelený povrch se zbarví do žluto-okrové barvy. Vavřínová mýdla se dělí na několik druhů podle množství obsaženého vavřínového oleje. Zajímvostí je, že vavřínový olej musí být pro tento účel specielně vyrobený z bobulí jež byly ošetřeny tak, že se zbavily jedovatých příměsí. Lisovny vavřínového oleje sklizeň vykupují od malých farmářů a rodin, zabývajících se sběrem vavřínových bobulí.
mydlárna - Aleppo
mydlárna - Aleppo
mýdlo - Aleppo
mýdlo - Aleppo
Druhým je Nablus, aneb po mnoho staletí je palestinské město Nablus na západním břehu Jordánu centrem výroby olivového oleje, a také výroby mýdla, známého jako صابون نابلسي‎‎, tedy ṣābūn Nābulsi. Tradičně mýdlo doma vyráběly palestinské ženy, ale od 14. století se mýdlo začalo vyrábět průmyslově. Pod tímto pojmem si představíme továrnu, jde ale spíše o větší manufaktury. Ty bohužel začaly postupně zanikat, na čemž měly velký podíl přírodní katastrofy a izraelská okupace během 20. století. Z původních asi třiceti dnes zbyly dvě. Olej se zde zmýdelňuje pomocí alkalické směsi získané z mletého popela vzniklého pálením rostliny zvané Qilw (neboli Barilla lat. Halogeton sativus), rostoucí na slaných půdách řeky Jordánu a vápence. Popel s vápencem jsou rozpuštěné v místní železité vodě, dodávající mýdlu charakteristickou tvrdost. Ve velkých měděných nádobách se za studena lisvaný olej s touto alkalickou vodou promíchává až tři metry dlouhým míchadlem zvaným dukshab. Během doby vaření, které trvá v čtyřiceti cyklech po dobu 8 dní, pověřený pracovník zkouší, zda je saponifikace u konce. Malé množství mýdlové směsi roztírá krouživým pohybem v dlani a “ochutnává”. Tento úkon, dnes nazývaný “zap-test” praktikuje i mnoho současných mydlářů. Jazyk je nejlepší indikátor zásaditosti, neboť volný hydroxid na jazyku štípe, zatímco hotová směs má hladkou, mýdlovou chuť. Navíc jazyk máme zdarma, ale kalibrovatelné, elektronické pH metry stojí skoro tolik co velbloud. Až pracovník sezná, že směs je připravena a saponifikace u konce, ještě horkou ji pomocí věder další pracovníci přemístí a rozlijí po podlaze prvního patra- tzv. mafrach, uhladí a den nechají ztuhnout. Následně mýdla krájí a tradičními razidly ručně označují. Koncert dřevěných razících kladívek se rozléhá prostorem až do chvíle, než další parta pracovníků kostky mýdel vyrovná do slavných geometrických sloupů zvaných Tanana, aby po dobu tří měsíců až roku zrála. Mýdla jdoucí na export se většinou nebalí, ostatní jsou balena charakteristickým způsobem do čtverce voskovaného papíru s modro-červeným potiskem. Zabalit několik set kousků za hodinu není pro šikovné pracovníky žádný problem! Podíváte-li se na tohle video, pak uvidíte celý proces naživo. A vlastně velmi podobným způsobem, ale v mnohem menším množství, vyrábím mýdlo já i všichni současní malí mydláři.
https://www.youtube.com/watch?v=aWmFMDr7y0U
 
P.S. Nabluské olivové mýdlo mě inspirovalo a vytvořila jsem svou verzi pod jménem Olivový háj. http://carovnymlyn.cz/produkty/zakladni-rada-mydel/olivovy-haj
mydlárna - Nablus
mydlárna - Nablus
mýdlo - Nablus
mýdlo - Nablus
A do třetice... Uplynulo několik set let od počátku výroby kastilského mýdla ve Španělsku a v Marseille. Mnoho se od té doby nezměnilo. Pravé marseillské mýdlo, čistě z olivového oleje, nebo bělejší, s přídavkem kokosového a palmového oleje se tu nezměněným způsobem vyrábí dodnes, i když se na trhu objevují i napodobeniny vyrobené jinde a odlišnou metodou. První řemeslná mydlárna, o které jsou zdokumentované záznamy zde funguje od roku 1370. Jméno Savon de Marseille povolil v roce 1688 Ludvík XIV užívat pouze mýdlům se základem z olivového oleje a toto označení se ustálilo. To pravé marseillské mýdlo musí obsahovat minimálně 72% olivového oleje. Tradičně se místní olivový olej zmýdelňuje směsí slané vody ze středozemního moře smíchané se sodou a hydroxidem sodným. Směs je 8-10 dnů zahřívána a promíchávána, následuje promývání slanou vodou, aby se odstranily zbytky alkálií a mýdlo je pak odlito do obrovských forem. Díky dlouhému pomalému vaření mýdla je zaručeno, že mýdlo ani po letech nežlukne. Po dvoudenním tuhnutí je hmota nakrájena a orazítkována na všech šesti bocích kostky. Na každé ze stran kostky jsou různé informace jako jméno výrobce, obsah olivového oleje v %, váha, obrázky olivové ratolesti a podobně. Výroba trvá dva týdny a po dobu dalšího měsíce pak mýdlo dále tvrdne a zraje. Během této doby se mýdlo otáčí, aby zrálo rovnoměrně. Říká se, že díky provensálskému slunci, mistrálu a slanému vzduchu mýdlo získává svůj jedinečný charakter. Původně se mýdlo prodávalo v 5 až 20kg blocích, ze kterého si hospodyňky odkrajovaly, nebo strouhaly podle potřeby. Mýdlo používaly na mytí rukou, těla i vlasů a také na praní a k těm samým účelům slouží dodnes. Dnes jsou ale nejobvyklejší stále celkem velké kostky o váze 0,3 až 1kg.
mydlárna - Marseille, foto 2015 Annemarie Kelley
mydlárna - Marseille, foto 2015 Annemarie Kelley
mýdlo - Marseille
mýdlo - Marseille
Kdysi putovalo mýdlo z těchto slavných míst po hedvábné stezce, křižáckými výpravami, nebo jej vozili kupci napříč Evropou. I dnes se produkce těchto mýdlových manufaktur vyváží do celého světa. A tak máme i my možnost si tato mýdla zakoupit a vyzkoušet. Nebo se rovnou můžeme vydat na ta vzdálená místa. Do příštích prázdnin je dost času naplánovat nějakou vzrušující i naučnou cestu...
___
Poznámka pod čarou: pro mě je nejslavnější "mýdlo s jelenem"...jsem amatér. :))) vitek, admin
25.10.2016 17:50:48
Admin
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one